Teoreticky bychom měli žít v informační společnosti. To by mělo znamenat, že prakticky každý má možnost vyhledat si pravdivé informace o dění, které ovlivňuje jeho život. Bez znalosti takových informací se člověk nemůže svobodně rozhodnout.

Jaká je skutečnost? Evropa je dnes v sevření. Na východě probíhá občanská válka, jejíž klíčové souvislosti nám zůstávají utajeny. Nevíme, kdo zosnoval masakr na Majdanu, který to všechno rozběhl. Nevíme, kdo sestřelil letadlo, jehož pád vyvolal nové kolo protiruských sankcí. Každá ze zúčastněných stran má svoji verzi, které můžeme, ale také nemusíme věřit.

Na jihu se do Evropy valí proud uprchlíků z pásma totálně rozvrácených zemí. Nevíme, proč byli smeteni diktátoři, s nimiž se ještě před nedávnem západní státníci vřele objímali a dodávali jim zbraně včetně chemických.
Možná jde o to, kdo bude kontrolovat ropná naleziště, možná byla ve hře síla petrodolaru, možná za tím stály důvody geopolitické. Jenom naprostý naiva by se mohl domnívat, že cílem byla demokratizace tamních režimů.
Ze západu se Evropě dostává výzev, aby podepsala tajemnou smlouvu o obchodování s USA. Jediné, co se o ní můžeme dozvědět, je tvrzení, že pro nás bude mimořádně výhodná. Žádné další detaily prozrazeny nebyly a nemají k nim přístup ani ti, kdo o ní mají hlasovat.

V dezinformační společnosti jsou pravda a lež postaveny naroveň. O faktech už nerozhoduje to, jak se udála, ale to, co si o nich lidé mají myslet. Veřejné mínění, které je v takové společnosti modelováno tokem nepravd a polopravd, je zpětně vydáváno za arbitra pravdy.

Hezkým příkladem tohoto zmatení je vyjádření Jiřího Zlatušky, poslance za hnutí ANO, ve sporu o Stepana Banderu. Pan poslanec soudí, že podobně nejednoznačně jako Stepan Bandera byl vnímán i Tomáš Garrigue Masaryk.
Prostě už to tak chodí, že hrdinové hnutí za nezávislost jsou jedněmi oslavováni a jinými proklínáni, dodává bývalý rektor Masarykovy univerzity. O nějaká fakta ve svém vyjádření ani nezavadil.
Jiří Zlatuška je profesí informatik, tedy jakýsi hrdina informační společnosti. Jaký je vlastně rozdíl mezi informatikem a dezinformatikem, to bohužel také nevíme.